Jan Hoffmann bude i Vaším prezidentem!

Zpět na hlavní stránku
Zpět na Články

Podivná zima
Alegoricky předznamenaný únor 18.2.2005 - Tak jsem opět tady, abych zveřejnil několik svých hemzů. Trvalo mi to přesně 4 týdny, než jsem se rozhodl připsat něco mých bezduchých glos. Až budu jednou (někdy v blízkém budoucnu, nebojte se, ale samozřejmě až poté, co realizuji prvních pět bodů svého akčního plánu na atraktivizaci těchto stránek, který je natolik tajný, že jsem od okamžiku jeho vyhlášení zapomněl, jakých pět bodů to má být) dělat statistiku nejdelších zámlk, měla by se tam tato objevit. No nic, všem co od tohohle webu něco očekávají (počet takových jedinců je zajisté nezáporný), dávám ,,čestný ekrazitovský,´´ že se polepším... (Jakpak se Vám zamlouvá ta čárka v uvozovkách? Mne moc ne, ale v diktátech s ničím jiným neprojdu.)
- Druhý měsíc v roce je předznamenán mou fantazií. Během noci z 31. ledna na 1. února se mi zdál naprosto absurdní sen. ------ Byl jsem v jakési horském hotelu v Krkonoších a už jsem se balil, abych vypadnul, když v tom se mi do cesty postavila vedoucí chaty, kterou nebyl nikdo jiný než kontroverzní paní vrátná z mého současného vzdělávacího ústavu. (Termín ústav používám s obzvláštní zálibou již od dob, co jej používal náš bývalý zeměpisář, který z gymnázia odešel před dvěma lety, údajně kvůli sporům s vedením a nyní učí na Štěpánské. Byl to sice jen obyčejný doktor kotoul, ale přesto na jeho vynikající hodiny, vyplněné mnohdy smíchem, který pramenil mj. i ze specifického způsobu známkování, kdy se zkoušení hodnotili sami, nikdy nezapomenu. Také touto cestou mu děkuji.) Co by ani čert nechtěl, mé propuštění podmiňovala (podminovala?) požadavkem, abych únikovou cestu obešel jakousi trasou v extrémní výšce, čehož jsem (nejen?) v tom snu nebyl schopen. Nakonec jsem se z hotelu dostal lstí, kterou pro její extrémní nesmyslnost raději ani nebudu popisovat. Celý sen mi však náramně připomíná moji současnou předmaturitní situaci. Ale obávám se, že v květnu se budu probíjet přes několikero ,,komických postaviček´´ s daleko většími pravomocemi. Moje tragikomická nálada v následujících dnech však byla tímto snem fatálně determinována...
- Sny nám mohou nadělit i nejedno překvapení, jako třeba před delším časem, když se mi zdál sen o mém putování po východním Slovensku. Ten končil v okamžiku, kdy mne napadla smečka rozzuřených venkovských psů. Vzbudil jsem se a šel do školy. Asi bych tehdy na vše zaponěl, kdyby mne Cathack nedorazil zprávou: ,,Představ si - zdál se mi šílenej sen, jak jsi pokousal celou třídu a nakazil ji nějakou hroznou nemocí.´´ Nezbylo mi než odpovědět: ,,To byla asi vzteklina.´´ Některé náhody jsou absolutně velmi zvláštní...


Neideologicky ideologický leden

21.1.2005 - Strašně blbá nálada. A téměř neustálé krvácení z nosu. A polemika s Kučikučem. Ethylénova smrk (nyní je mrkev). Slavia má stále zablokované přestupy. Obrovská nechuť k deskriptivě. Když nic jiného, alespoň jsem se ve čtvrtek dozvěděl, že můj sloh zabodoval. Stejně jako sloh všech ostatních. A že můj průměr z Fyzikálního semináře 1,17 bude konvertován na jedničku na vízo. Stejně jako průměr eventuálního spolužáka s 1,99. Zbytečná snaha? Kdepak. Za ten pocit dobře odvedené práce to stojí...

14.1.2005 - Uplynulý týden byl podobně úmorný jako ten předchozí, ale přesto jsem během něj začal exaktněji přemýšlet o svém budoucím směřování. Vězte tedy, že šance na získání prioritního postavení v mém rozhodovacím klíči mají následující vysoké školy: Matika na MatFyzu 70%, Jaderka 20%, Fyzika na MatFyzu 6%, ostatní (zejména VŠE a VŠCHT) 4%. Ale tyto odhady měním i několikrát denně, takže je nelze brát jako definitivní. Ale Matika na Matfyzu u mne nepřetržitě vede již několik let, s výjimkou krátkého období letos mezi červnem a zářím, kdy první pozici chvílemi přebírala Jaderka.
- Tak už jsem poznal, co jest šmakoun, i když pravé chemické složení neznám podnes. V pondělí vyfasoval spolužák J.V. na podnos klasický ,,pondělní párek´´ (to jest krátká, tlustá nožička, naplněná jakousi recyklovanou hmotou, i když nelze vyloučit, že masný podíl (más(z)ótartálom?) v ní obsažený několikrát přesahuje stejný ukazatel u lehkých párků, v nichž se prý tento pohybuje okolo 3 procent) s mičurinovskými (nebo dokonce lysenkovskými?) fazolemi, zatímco já jsem si s triumfálním úsměvem odnášel obalený kus jakési ryby a k ní bramborovou kaši ve standardním poměru. Ve vášnivém entuziasmu vítězného riskéra jsem se do filetu zařízl a asi třetinu nedočkavě zhltl. Teprve poté jsem si uvědomil, že masný obsah tohoto produktu nebude ani zdaleka stopový. Nebyla to ryba, ale jakási kaseinovitá hmota (možnost obaleného tvarohu jsem však zavrhl). Že by našim kuchařkám dodávala suroviny z palivových zbytků soukromá vesmírně letecká společnost Scaled Composites, která, jak je všeobecně známo, pracuje na bázi tvrzené gumopryže? Poté jsem se doslechl, že naše jídelna před časem nadefinovala šmakouna jako bílkovou hmotu. I když pominu metatextový odkaz na paní ředitelku a profesorku matematické analýzy v jedné osobě, mám stále o čem přemýšlet. Alespoň ta bramborová kaše byla vcelku dobrá. Viděl bych to tedy na vítězství nad J.V. v prodloužení.
- Pololetní slohová práce je za námi. Já jsem se trochu nechal unést fantasií, když jsem svou práci situoval do 22. století a naplnil ji tématem územních sporů mezi Arábií a Čínou ve střední Evropě. Dnes ráno, tj. 3 dny po slohu, jsem si při četbě učebnice fyziky uvědomil, že jsem během psaní dokázal jakýmsi vnuknutím přesně trefit datum odpalu první sovětské vodíkové bomby. Můj sloh se totiž odehrával 2153 a sovětská vodíková bomba, kterou jsem tam použil byla ,,snad 200 let stará´´. Snad se prospěchově neexploduji jako ona zbraň nad Budapeští. (Takto můj sloh glosoval spolužák ,,pan Michal z Prahy.´´)
- Začátkem týdne vypluly na povrch nové skutečnosti o našem programováři Kučikučovi, který prý donedávna hrával v souboru Divadla Bez zábran. To dokládá i zpětně prohlédnutá fotografie z předloňského (nebo jen loňského?) představení Higginsovy hry Harold a Maude na našem gymnáziu. (Tuším, že ta fotografie je k nalezení v Novém Listí z června 2003 (nebo v {} Listí z prosince 2003?), kde Kučikuč stojí při děkovačce v levé části obrazu). Tehdy jsem si jeho herecký výkon tolik nevychutnal, poněvadž jsem ho ještě vůbec neznal. V současném seznamu herců souboru však nefiguruje (Neznám důvod, proč by chtěl figurování na nějaké listině tutlat. Výjimkou mohou být listiny typu Seznam spolupracovníků StB, ale takové se jej asi netýkají.), ba dokonce jsem o něm v souvislosti s Divadlem Bez zábran nenašel zmínku ani na Googlu. (Vedlejším produktem mého hledání byl výpis ze statistik jakési studentské fotbalové ligy, kde údajně stopětiletý Kučikuč vsítil v 6 zápasech 4 branky, což je v takovém věku už docela výkon. Udávané stáří však nemohu ověřit, ledaže bych zkoumal rozpad uhlíku ¹⁴C v jeho nehtech, neboť právě tato část těla nám dle Platóna dodává na člověkovitosti. Pokud si ovšem někdo na světě schovává tak nesmyslný talisman, jako jsou odstřižky nehtů z dětství. Já jsem například sbíral pouze vyklané zuby, a i tahle sběratelská činnost mne brzy omrzela.) Jak by řekl Kučikučův informatikářský kolega Mošán (nebo též Mochacha), jenž je mimo jiné absolutně velmi zvláštním (jak by řekl nejmenovaný tělocvikář a matikář R.D.) tanečníkem: ,,Hrál v divadle nehrál v divadle - to jsou dneska věci!!!´´
- Miloš Zeman je jako Diogenés. Celé dny v sudu a občas něco moudrého praví.
- Do školy chodí 3 typy studentů - prospěšní, prospívající a prospěchářští. Otázkou zůstává, do jaké míry se tyto 3 skupiny překrývají.
9.1.2005 - Školní jídelna mne docela mile překvapila, když nepoužila klasickou ,,novoroční´´ podpásovou prasárnu. V letech minulých totiž bývalo zvykem, že první den po delších prázdninách bylo na menu pod číslem 1 skryto jakési nepoživatelné jídlo, které si museli studenti vybrat jen proto, že před prázdninami nešlo přeobjednávat. Letos však bylo k mému potěšení podáváno vcelku dobré obalované filé s bramborovou kaší, byť v poměru asi 1:5. Všechna radost se mi ale už zítra otočí ve zlost - nabídka na pondělí 10.1.2005 zní následovně - 1. párek a fazole, 2. smažený šmakoun v těstíčku, 3. nudlový nákyp. Jedničku a trojku tedy nechci a o dvojce zase nic nevím. Nakonec jsem to riskl a objednal šmakouna, přestože mne před pozřením tohoto pokrmu náš třídní vychcan J.V., který je svou extrémní pragmatičností předurčen (determinován - překlad pro pí. prof. třídní, kdyby sem nějakým nedopatřením zabrouzdala, což bych jí (ani sobě) určitě nepřál) k právnickému povolání, výslovně varoval a zůstal u fazolí. To jsem zvědav, kdo se zítra bude smát a kdo brečet!!!
7.1.2005 - Začátek ledna je opravdu ostré období. A letos (lotos?) ještě ostřejší, neboť se nakombinovaly extrémně krátké zimní prázdniny a moje příslušnost k maturitnímu ročníku. A tak jsem už 3. ledna stoupal po schodech našeho ústavu, abych se zde nechal zdeprimovat návalem písemek, úkolů a nových zpráv, z nichž by logicky mělo 50% být špatných. Přesto musím konstatovat, že matematická logika naštěstí fungovala, a tak žádná derivace zákonem schválnosti nenastala, pročež můžu týden shrnovat se smíšenými pocity. Nejvíce mne teď trápí nedokončený rys z deskriptivní geometrie (do toho se mi vůbec nechce) a sotva rozdělána prezentace černých děr na astrofyziku (do toho se mi i trochu chce). A taky se ukázalo, že Den otevřených dveří na FJFI ČVUT se koná v době ,,jarních´´ prázdnin. A tak se moje předsevzetí o dokonalé informovanosti ve vysokoškolské otázce těžko naplní. Aspoň, že jsem si vylepšil sebevědomí ve fyzice, kde jsem posunul průměr svých známek zhruba na 1,1 (nebo teprve 1,125; neřku-li přímo na 1,167; či už na 1,083); v basketu, kde jsem zabil jednu mouchu dvěma ranami (Ranami esculentami? Skokany jedlými?), když jsem dvakrát zvítězil a ve fotbale, když jsem vstřelil pro změnu dva góly (ovšem jeden do vlastní sítě (Lepší vlastní gól v hrsti, než nevlastní limita na střeše!)). Ale stejně je mi nějak divně. A čtenářky si po tomhle mém výpisu (Což mi přípomíná důsledky jakéhosi nového školského zákona) řeknou: ,,Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho číst!´´ Což mi opět připomíná maturitu, do jejíž letošní podoby by se před chvílí zmíněný školský zákon neměl promítnout. Za což jsem rád, neboť promítnutí nového školského zákona do podoby maturit již letos by mohlo býti nepříjemnější než promítnutí přímky do nárysny. Což mi pro změnu připomíná deskriptivní geometrii. A delokalizace stopníku mého předlouhého textu, jehož (toho stopníku) se nemohu dohledati, mne nutí, abych přerušil tok mých vyprázdněných myšlenkových asociací. Domluvil jsem. Howgh!
- Teď se asi tážete proč jsem označil počínající měsíc tak neidiotsky idiotským přízviskem. Bystřejší snad tuší, že souvisí s mediálním označením novoročního projevu současného prezidenta. Je docela zajímavé, že za něj nejvíce komplimentů sklidil od předsedy Klubu Sexuálně Činných Mužů, který je znám spíše jen pod zkratkou KSČM, ačkoliv se na něm genitální meliorace podle všeho výrazně podepsala. Pochvala od Grebeníčka, to je opravdu skvělý dar, který jistě napomůže prezidentově mediální reputaci. Ale opravdovým králem řečníků je právě komunistický předseda, jenž 17. listopadu prohlásil o současných sociálních dávkách: ,,Pořád lepší než dostat zmrzlou opratí po tlamě.´´ A Standa Gross? Ten zatím do společenského vědomí vsunul pouze zresuscitovaný pojem synergie...
- Naše třída je nejhorší na škole - v posílání objednávky oficiálních fotek z maturitního plesu. Měl bych se jich dočkat 17. ledna, tedy po 45 dnech čekání. Rekord.
- Naše třída je nejlepší na škole - ve volejbale. Ale já jsem z té triumfální jízdy mnoho neviděl, neboť jsem průběh turnaj strávil poněkud alternativní formou volejbalu v malé tělocvičně, jež si ani nezaslouží (potažmo jsem na to líný) býti zapsána do mé sportovní rubriky. Ale k meritu věci - neoficiálním králem těchto her se stal můj spolužák ze třídy J.S., jenž (právě během jednoho z neoficálních zápasů v malé tělocvičně) razantním podáním ustřelil jednomu z přihlížejích studentů tatranku přímo od huby. A ten chudák z toho byl v ještě daleko hlubším šoku než jistá čtvrťačka, které jsem na nedávném maturitním plesu šmátral rukou pod její rokokní sukní s trapným, leč pravdivým odůvodněním: ,,Sorry, ale spadly mi tam někam klíče.´´ Ale to už jsem zase odbočil nějak moc jinam...a asociuji, že bych mohl pojednat o jinanu dvoulaločném, ale to až někdy jindy!
- Také si při průjezdu kolem Ktové pod Troskami vzpomenete na směrnici tečny grafu funkce? Potom jste asi dobrými matematiky. Také si při jízdě kolem Carrefouru vzpomenete na tu starou paní, co vždycky povídá: ,,Mám desetkrát operovanou páteř a třikrát vykuchaný břicho!´´? Potom asi bydlíte na Praze 5.


Překvapivě snesitelný prosinec 11.12.2004 - Je to týden a několik hodin, co již mám absolvovaný maturitní ples. Nakonec to proběhlo celkem v pohodě a nástup v kápích, o němž jsem se zmiňoval, se přihlížejícím docela líbil. Jenže těch 300 korun mi stále přijde zbytečných. Jednou z nevýhod plesu bylo, že svou celkovou zdařilostí oslovil naši třídní profesorku, která teď považuje tanec za zajímavé téma pro slohové útvary. Před plesem mi bylo určeno, že mám vyzvat k profesorskému sólu (waltz) francouzštinářku Čtvrthumrovou, o níž jsem se tu již několikrát zmiňoval. Ta se však, zřejmě poté, co viděla ze svého balkónu můj tragický výkon ve studentském sólu (Raz? Dva? Tři? Cha-cha?? Cha-cha-cha!!!), kamsi schovala, a tak se další fiasko nekonalo. Během plesu jsem potom ještě trochu tančil i nad rámec povinného programu. Pokud se to ovšem dá tancem nazývat. A také jsem zjistil, že zatímco pohybové variace klasických tanců si po 3 letech, kdy jsem vůbec netančil, vybavuji velmi stěží, sebezáchovný brzdný předkrok potřebný ke kankánu mi utkvěl v hlavě i nohách naprosto bezpečně. Hlavně, že jsem to všechno přežil...
- Blíží se konec roku a já jsem stále ještě neučinil finální revizi mých přihlašovacích ambicí k vysokoškolskému studiu. Ale vyznívá to tak, že podám přihlášky na MFF UK: matematika, FJFI ČVUT a VŠE. A také jsem byl delší dobu rozhodnut, že VŠE nebude priorita. Na plese jsem však slyšel: ,,Proč nemají matfyzáci jarní prázdniny? Aby během nich nevystudovali ekonomku.´´ Což je docela k zamyšlení...
- Paní ředitelka se rozhodla provětrat naše mozkové závity a tak teď před Vánocemi píšeme prakticky každé úterý analytickou písemku. Teď se třeba rozhoduji, zda se budu v pondělí celé odpoledne učit anebo si zajdu zahrát košíkovou. Pro první variantu hovoří prestiž předmětu, pro druhou zase skutečnost, že mám v kolonce Výsledková tendence stále bilanci 0/0. A nerad bych, aby se z toho Cathackovi o Vánocích vznítil prohlížeč. Ale zpátky k vedení našeho povedeného ústavu - 1. zástupce paní ředitelky a profesor astrofyziky zřejmě bude již na začátek ledna požadovat prezentaci mé seminární práce o černých dírách. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem na tom ještě dosud nezačal pořádně pracovat, to malinko smrdí průšvihem. Navíc mne k počítači během Vánoc asi nepustí má teta Zápaďačka, která přijede zřejmě i se svým francouzským přítelem. A ten se mi pro změnu vysměje, až mu budu vyprávět, kterak mé oblíbené družstvo prohrálo během podzimu i s těma sálatama, co se teď představili v Lyonu. Ach jo...
- Po několika bezproblémových týdnech se sinusoida morálního stavu pražské Slavie opět dostala do záporných hodnot. Na hřišti sice získali sešívaní hoši 13 bodů z posledních 5 zápasů (tuším, že Sparta jen 10), ale opět vypluly hrozivé zprávy o nelichotivé finanční situaci v klubu. A tak, přesně rok poté, co jsem Vladimíru Leškovi zaslal svůj slavný dopis, vyzývám všechny obětavé slávisty a ušlechtilé slávistky, aby se v rámci svého internetového poflákování vydali vyjádřit svůj názor na Slávistické noviny! (Ale bacha, dost často se tam vyjadřují příznivci Vladimíra Lešky, tak se nenechte zmanipulovat. Manipulací smrdí i ta nově vzniklá výzva k majiteli, vedení a hráčům, ale nakonec jsem ji podepsal, neboť přeci jen může svou masovostí něco změnit. Takže doporučuji připojit se.)