Tak jsme se dočkali výročí 14 let od osvobození. Sice nevím od čeho
jsme se osvobodili (pozvracené chodníky, pořadníky na byty, rostoucí
nezaměstnanost, málo studijních míst na vysokých školách, zloději
na každém kroku a další podobné jevy rozhodně nevypovídají o krásných
časech, v nichž se podle mínění různých snílků ocitáme), ale to
nevadí. Svoboda slova je garantována, pročež čtete i tyto řádky.
Koneckonců je dosti pravdy na tom, že události 17. listopadu otevřely
prostor pro občanskou odpovědnost všech lidí. Ale slušní zřejmě často
mlčeli a grázlové ji naopak až příliš často zneužívali. Přesto
17. listopad jako státní svátek podporuji. I únorový převrat
(rád bych vzhledem k osobním postojům použil slova puč, ale zřejmě
to není historicky přesné a jeden z pravidelných návštěvníků mých
stránek by mě za to jistě náležitě zprdl) je hodnocen nejen
sám o sobě (a že jde o událost strašnou, leč možná inspirující),
ale také dle toho, co přineslo následujících 40 let, tedy období,
které bylo nastartováno tehdejšími událostmi. Proto bude Den boje
studentů za svobodu a demokracii exaktněji zhodnocen až okolo roku
2030. Máme stále dost času na to, abychom zkrášlili výsledek našeho
utkání. Rozjíždí se druhá třetina. Přestańme bezhlavě nahazovat puky!
Přejděme do skutečného tlaku!
