Jan Hoffmann bude i Vaším prezidentem!

Zpět na hlavní stránku
Zpět na Články

Třetí ekrazitovské léto 31.8.2005 - Jedním z hodně inspirativních bodů mé návštěvy v Provence byla prohlídka římského divadla v Orange a zejména návštěva amfiteátru v Arles. Obě stavby pocházejí z přelomu letopočtů a jsou projevem imperiální slávy antického Říma i jeho technologické vyspělosti. Aréna v Arles byla v těch dobách svědkem gladiátorských her, které byly původně jen způsobem, jak veřejně mučit otroky, kteří se pro pobavení diváků museli navzájem zabíjet ve zpravidla marné naději, že tak mohou dojít osvobození. Ale později se do těchto zábav nechali najímat i chudí občané, kteří byli ochotni riskovat život (ten většinou na účet dobré zábavy také položili), neboť věděli, že těch několik nejlepších se dočká obrovských poct, celospolečenské prestiže a tučných doživotních rent pro vyvolené. Tyto zábavy, kdy se hlavním bodem představení stalo dávání všanc i těch nejcennějších věcí, kterými lidská bytost disponuje, však byly již jen labutí písní a zrcadlem úpadku říše a vlastně i civilizace, v níž se odehrávaly. Za branami již čekali Langobardi, Gótové i další kmeny, kterým nahrávala i vyšší rychlost množení (Raději nechávám stranou otázku, nakolik tomu pomohla situace v říši, kde byly legitimizovány různé netradiční, více či méně kontraproduktivní, sexuální praktiky, takže je provozoval mnohý společensky vážený měšťan.), a tak doplňovali stavy římské armády, čímž říši postupně infiltrovali. Mnozí z nich se narodili již na území říše, a to často i ze smíšených manželství. V klíčových okamžicích však pomáhali svým (na stranu barbarů se často stavěla i nespokojená chudina) a říše tak padla v zásadě zevnitř. Roku 476 bylo sebevědomé impérium definitivně v troskách, neboť germánský žoldnéř Odoaker, velitel císařského vojska, sesadil posledního západořímského císaře (Byl jím Romulus Augustus, tehdy ještě chlapec.) v Ravenně. Navzdory obrovské technologické převaze antická civilizace podlehla primitivnějším, avšak výrazně semknutějším kmenům. I dnes se ideály antického Říma vracejí. Novodobé gladiátorské hry jsou toho důkazem. Dává-li dnes někdo kvůli zviditelnění všanc svoji sexualitu, dají jiní v nejbližších letech všanc i svůj život. A branami říše zatím zvolna procházejí primitivnější, avšak výrazně semknutější kmeny. A ty kmeny už štípou. V New Yorku, Madridu, Beslanu, Londýně. Jejich lidé (mnohdy nevědomky) pracují na opakování roku 476. Moderátorka Big Brothera Lejla Abbásová chytila velmi zajímavý džob...
- Včera jsem se po delší přestávce (snad poprvé v tomto kalendářním roce) vydal do Státní opery a sice na Donizettiho operu Lucia di Lammermoor. (Jeho křestní jméno začíná velice zvučným písmenkem G, které je společné všem čtyřem Italům, kteří se v tomto měsíci v SOP hrají. Jde o již zmíněného Gaetana Donizettiho, dále je to Giuseppe Verdi, Giacomo Puccini a Gioacchino Rossini. Já měl vždycky problém nezaměnit jméno Gioacchino (Jáchym) za Giacchinto (Hyacint). Nicméně jsem při googlování zjistil politováníhodnou skutečnost, že neexistují žádné významnější české stránky, které by jméno Giacchinto napsaly správně, ačkoliv patřilo přinejmenším jednomu slavnému fotbalistovi. Tímto to tedy napravuji, ten fotbalista se jmenoval Giacchinto Faccheti. Ale to už jsem trochu odběhl od tématu.) Nešel jsem tam ani tolik díky zvědavosti na hudební stránku opery, jako spíše z toho důvodu, že v jedné z rolí vystoupil pokořitel Rukávového kanálu Richard Haan, kterého prý během jeho výjimečného výkonu dost požahaly medúzy. Shodou okolností jsem tam potkal i alejáckého fyzikáře M.H., který se může pyšnit podobným sportovním zraněním, přestože jmenovanou trasu zřejmě zatím nezdolal. Také tam byla chemikářka I.N., jejíž přítomnost nebyla zase až tak velkým překvapením. A opera? Ta byla docela povedená. Doporučuji navštívit!
29.8.2005 - Nezastírám, že moje stránky přes léto poněkud zamřely. Je to způsobeno za prvé skutečností, že jsem v Praze z posledních týdnů strávil jen malý zlomek času - zhruba 16%, a za druhé skutečností, že jsem tento limit pod vlivem své lenosti a navzdory původním předsevzetím, nenaplnil ani trochou práce pro tyto stránky. Prostě jsem na to sral a užíval si léta. Hlavními body byly pobyty v Jeseníkách a Provence (v místním nářečí (terminus technicus jazyk nepoužívám, protože tuhle mutaci latiny, která má blíže k italštině než k francouzštině tam stejně nikdo nepoužívá) Prouvenço), což mě inspirovalo k různým hlubokomyslným úvahám, se kterými se asi ještě někdy v nejbližších týdnech a měsících vytasím. Tak a mám naslibováno!
- Tentokrát začnu netradičně - fotbalem! Slavia zahájila sezónu totálně na pytel. Zatímco pokulhávání v lize jsem byl ochoten jakž takž vydýchat, vyřazení Anderlechtem v předkole Ligy mistrů mne dost posadilo na zem, a to hned ze tří důvodů: 1) Většinu letních kroků klubu jsem podporoval a měl v ně důvěru. 2) Poměr rozpočtů Slavie a Sparty se dle neoficiálních informací tímto posunuje z loňských 1:2,5 na letošních 1:4,5. 3) Na SN teď budu všem pro smích kvůli tomuhle žbleptu , který jsem koncem května vyplivl na žádost jejich šéfredaktora. Obecně se domnívám, že Slavia se ani nemůže příliš vymlouvat na UEFáckou diskriminaci, neboť měla štěstí v neštěstí, když dostala za soupeře nejslabší družstvo loňské hlavní soutěže (druhým nejslabším loni byla, tuším, Sparta (za kterou zatím taktéž Slavia mírně zaostává)). Po porážce v klíčovém dvojzápase končím příměří a vracím se ke sloganu: ,,Leška ven!,´´ neboť pominul jakýkoli důvod pana inženýra/dirigenta šetřit. Naopak Tomáš Rosen, nový muž v představenstvu, má mou podporu, neboť se snaží do značné míry realizovat mnou nastíněné ekonomické představy. Věřím, že se jeho práce pozitivně projeví již v této sezóně. Tak brzy, jak by bylo ideální, se ovšem úspěch nedostavil.
- Odchod Václava Kolouška (nakonec do Příbrami) byl nakonec proveden v souladu se Zákony fotbalové džungle (Pro nezasvěcené - jde o jakýsi soubor zákulisních předpisů, který sestavil teprve před několika lety jakýsi publicista (a bývalý fotbalový funkcionář) Pavel Skramlík, přestože ve formě nepsaného práva platí v různých dobových obměnách již nějaké to desetiletí.), které stanovují v § 152: Hráče lze prodat i proti jeho vůli jako kus vepřové kýty. Rozhodují jen formy nátlaku, z nichž na prvních místech jsou: a) peníze, b) možnost vůbec se fotbalem ještě živit, c) vážný problém nebo vyložený malér, o kterém se stejně většinou nikdo nic nedozví, d) vydírání, že si až do vypršení smlouvy nekopne v prvním mužstvu. A já už jen dodávám, že o morálním aspektu tohoto přestupu sice můžeme diskutovat nebo s ním dokonce i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s ním můžeme dělat.
4.7.2005 - Příměří, nepříměří, musím prostě napsat pár svých připomínek k dění ve Slavii.
- Tak nejprve ten Koloušek. Budu se odvolávat na některá fakta, takže mému pohledu porozumí jen ti, kteří to aspoň trochu sledují, což je účelem. Začalo to prohlášením Karla Jarolíma, kde trenér (!veřejně - na tiskové konferenci!) necitlivým způsobem zapochyboval o hráčově zdravotním stavu, přičemž uvedl prokazatelně nepravdivé informace. Hráč na to reagoval právem rozhořčeným prohlášením, v němž ovšem dle mého názoru přestřelil použitím termínu ,,mediální kampaň proti mé osobě´´. Ovšem v tom rozhořčení se to dá pochopit. Nakonec zareagovalo vedení, které Kolouška s okamžitou platností (?na návrh trenéra Jarolíma?) stáhlo ze soustředění a na dobu neurčitou vyřadilo z A - týmu. To stejné klubové vedení, které jindy tutlá přestupová vyjednávání ,,dokud nebudou stoprocentně jisté výsledkem´´ potom bezprecedentně vypustilo do vzduchu informace o Kolouškových vyjednáváních s jeho oblíbeným trenérem Josefem Csaplárem, který ho prý chtěl přivést do Panioniosu Atény. Tím nabulíkovalo vedení značné části veřejnosti dojem, že celá tahanice je pouhou Kolouškovou hrou s cílem opustit klub. Ale záhy se ukázalo, že celá tato myšlenková konstrukce je vylhaná a žádná jednání s řeckým klubem neproběhla. A tak nyní všechny strany trucují a Koloušek směřuje do B - týmu. Na tahu s omluvou je dle mého názoru určitě klubové vedení, které v nastalé situace účelově lhalo a v mých očích se tím naprosto ztrapnilo. Ryba smrdí od hlavy.
- Včera jsem jel vlakem směr Edenu a se zájmem jsem pozoroval, jak pokročila stavba nového stadiónu. Snad jsem přes křoví u kolejiště nic nepřehlédl. Ta plocha je totiž TOTÁLNĚ PRÁZDNÁ. Pan LEŽka vlastnohubně slíbil otevření stadiónu dne 19. října 2005 v 18:30. Teď tvrdí, že už je vybudována kanalizační přeložka pod stadiónem. Nemůžu ověřit, v kanálech nelezu. Ale mám obavu, zda zatím není vybudována jen kanalizační položka na pět. No nic, pan LEŽka a jím zajištěné zkontaktované firmy mají ještě tři a půl měsíce na dostavbu. Snad aspoň zatlačí...
- Diskriminační rozhodnutí UEFy, o kterém jsem tu psal, může být zneutralizováno jen zázrakem. Totiž vypadnutím Liverpoolu v 1. předkole, s velšským mistrem, který mu byl vylosován. A tak bude osud Slávie závislý na výkonu mužstva s hyperbizarním názvem Total Network Solutions Llansantffraid Football Club. Fotbal nemá logiku... (Ovšem podá-li Slavia v srpnu bezchybný výkon proti jakémukoliv soupeři, poradí si s byrokratickou šikanou tak jako tak. A naopak.)
- Novácký pořad Kotel na nějakou dobu dočasně končí, neboť po prázdninách nebude obnoven. Ani mě to nemrzí, protože ve stejnou dobu vysílá ČT daleko kvalitnější pořad Uvolněte se, prosím! (byť ten je možná také ohrožen). A tak (?historicky?) posledním hostem Kotle byl sexuolog Radim Uzel, jenž při svém povídání (až to tam nahrají, napíšu v kolikáté minutě) k potratové (*) problematice potvrdil pověst člověka, který se k velmi citlivým otázkám dokáže (?nebojí?) vyjadřovat velmi necitlivým způsobem. Možná by bylo zajímavé pověsit soudruha Uzla za koule do průvanu a mlátit ho kamennou palicí do hlavy. Z vědeckého hlediska by se jistě vytasil se specifickými reflexními pohyby...
1.7.2005 - Tak nám začal červenec a já jsem stále internetové veřejnosti dlužen několika zásadních informací o průběhu maturity a přijímaček. Vezmu to šmahem, možná se o tom někdy rozepíši více. Takže nejprve maturita. Tu jsem skládal ve středu 18. května v dopoledních hodinách. Prvním předmětem byla čeština, kde jsem si vytáhl otázku číslo 20 (ze 30), tedy Karla Čapka. Musím konstatovat, že to byl šťastný tah a po průchodu potítkem a horkým křeslem jsem si byl jist přinejmenším dvojkou. Potom přišla na řadu matematika a já si vytáhl otázku číslo 6 (z 25) - parametry. Tam jsem si byl jist přinejmenším dvojkou už po průchodu potítkem, a když jsem během vlastního zkoušení upozornil matikářku na odbyté zadání jednoho z příkladů, začalo to vypadat na jedničku. Příklady jsem nakonec zvládl bez zaváhání a vzhledem k přítomné paní ředitelce (Na středeční dopolední matematiku se sešla v porotě hodně odborná sestava.) přidal i matematicko-analytické citace, čímž jsem si pojistil vynikající dojem u poroty. (V naší várce jsme byli samozřejmě čtyři a v citacích z analýzy jsme se předháněli. Smůlu měl akorát K.K., který si vytáhl ,,otázku 7. Funkce,´´ a jeho občasné citace z analýzy tak ztratily odér nadstandardu.) Po dvou předmětech jsem se tedy cítil na vrcholu blaha, ale ošemetnější chvíle měly teprve přijít. V angličtině jsem měl obrovskou kliku a vytáhl si otázku číslo 8 - tedy sport + moderní anglickou literaturu. S faktickými znalostmi i slovní zásobou nebyl problém, ale vzhledem k mé celkové nedokonalosti v tomto jazyce jsem věděl, že to bude dvojka nebo trojka, přičemž můj výkon mi dodával jednoznačně optimismu. Potom přišla na řadu veleošidná fyzika, kde jsem táhl otázku číslo 8 - mechaniku hmotného tělesa + elektromagnetické vlny. První podotázka pro mě byla bez problémů, zato na ,,elmgvlnách´´ jsem si dost lámal zuby, nebyl jsem schopen uspokojivě vysvětlit už třeba jejich vznik a podobným problémem byly i modulátory, LC obvody a podobná vylepšovátka. Takže jsem se cítil na jasnou dvojku. Poté rokovala porota (rozuměj maturitní komise) a byla překvapivě supertolerantní, když mě odsoudila k následujícím známkám: Český jazyk - výborný, Anglický jazyk - chvalitebný, Matematika - výborný, Fyzika - výborný. Hlavně ta fyzika mě překvapila. Za dva dny jsme slavnostně obdrželi maturitní vysvědčení v Tereziánském sále Břevnovského kláštera a paní ředitelka (která mne v poslední analytické písemce na půdě gymnázia nechala vykrvácet na neurčitém integrálu sin⁵x*cos⁵x dle x) se s naší tlupou rozloučila i celkem pěknými slovy, i když by možná bohatě stačilo cromwellovské: ,,Smrděli jste tady už dost dlouho. Proboha Vás prosím, vypadněte!´´ Ale ona nás měla možná občas i trochu ráda :-)
- O přijímačkách pohovořím asi až příště...
- V posledních týdnech se mi zdá, že Česká televize, která vždycky byla zaměřená proti Modrým ptákům, obrací a začíná jim pomáhat účelovým sestřiháváním zejména odbornických telefonátů. Asi se připravují na příchod Tupolánkovy bandy k moci a začínají tomu arogantovi podkuřovat. Tipuju, že bez ohledu na to, zda se mu Paroubek voličsky přiblíží nebo ho třeba i porazí, stejně bude sestavena spíše velká koalice nebo něco podobného, neboť se oba pánové budou snažit vyšachovat vrtkavého centristu Horymíra Vyklouze (veřejnost ho zná pod pseudonymem Miroslav Kalousek). Bude to zajímavý, ani já sám ještě netuším, jak se za rok u urny zachovám...
22.6.2005 - Nejlepší způsob, jak prohrát světovou válku je spoléhat na spojenectví s Itálií. O tom se už dvakrát přesvědčili Němci. Specifická role Itálie v obou světových válkách možná souvisí i s faktem, že bojové schopnosti armády jsou nepřímo úměrné originalitě příslušných vojenských pochodů a propagandistických písní. Alespoň v případě italských druho-světovo-válečných písní to platí. Poslech i četba textů prostě stojí za to.
20.6.2005 - Tatíček Masaryk by nad vývojem počasí v posledních dnech radostně spráskl ruce a sdělil malým: Hrejte si, skotačte, plavte a nechte se ohřámat sluníčkem! Po pravdě řečeno, já jsem to o víkendu s ohřámáním poněkud přehnal. A v mém krevním řečišti teď nestydatě skotačí volné radikály O^*, aby tam páchaly všelijakou neplechu. Poslední dny jsou prostě radost...
- Minulý týden jsem doplnil informace o březnovém košíkaření, takže vykazuji jistou, byť malou, činnost. A ta mi stačila k odstartování růstu návštěvnosti. Takže můžu s čistým svědomím odložit řadu jiných slibů na někdy později...
- Každou středu chodí naše bývalá třída hrát fotbálek na školní hřiště. Mě se v těchto zápasech nebývale daří, proto si pospíším s obsáhlejším zpravodajstvím. Prozatím ocituji jeden nový nápis ze školních šaten: Během pobytu ve sprše omezte erekci na dobu nezbytně nutnou! Podotýkám, že já osobně jsem se školním sprchám vždycky z preventivních důvodů vyhýbal...
- Můj bratr je už několik dní zpátky z Anglie. Zdá se, že se v džentlmenském Albionu částečně umravnil, takže jsem zvědav, jak dlouho mu to vydrží. Teď se angažuje ve Společnosti Richarda Wagnera a já jen doufám, že nepůjde o nějakou kryptonacistickou organizaci popíjející o 20. dubnech u kulatého stolu krev židovských chlapečků. Tenhle skladatel je totiž zpravidla vykládán jako poněkud specifický...
- Dnes zahájila fotbalová Slavia letní přípravu. Doufám, že nepovede ke stavu věcí, před kterým jsem onehdy varoval... (Tento odkaz na starší protileškovskou glosu se NEPOVAŽUJE podle interní jurisdikce tohoto webu za konec stávajícího příměří!)
13.6.2005 - Tak vida další týden uplynul a mnohé nasvědčuje tomu, že moje stránky vykážou za červen nejnižší návštěvnost posledních 12 měsíců. Takže zvědavcům slibuji, že v tomto týdnu (možná) zapracuji na dlouho zanedbané osobní sportovní rubrice. (K jejímu doplnění mne motivuje především skutečnost, že se mi při posledním fotbale nečekaně dařilo.) A možná i něco navíc...
- Fotbalová sezóna skončila a zákulisní dění potvrdilo mé dřívější rozpaky. Souboj Košťál versus Hašek (ten byl podpořen touto peticí a také záhadným Pavlem Mokrým) skončil podle všeobecného očekávání patem. UEFA zase bezprecedentním zásahem do pravidel (V konfliktu funkcionářské blbosti, fair-play, formální logiky, anglických zájmů a turecké (*) nedotknutelnosti zvítězily položky 1,4,5 a částečně i 3 jednoznačně na úkor položky 2.) realizovala své heslo: We care about football neboli Peníze nade všechno, chudým ber, bohatým dávej, a slávističtí bossové si mohou začít na dobrou noc pročítat Cimrmanovu pohádku Kterak chudák do ještě větší nouze přišel.
- Nutno dodat, že Vladimír Leška se v obou kauzách angažuje na straně těch hodných, takže mu (pro prostor tohoto webu) na několik týdnů vyhlašuji příměří. Časem se rozhodnu, zda ho prodloužím na dobu neurčitou...
- Aby toho nebylo dost, objevil se v dnešních večerních BBV advokát Karol Hrádela. Taky zajímavý človíček.
- Na francouzsko-nizozemský pnEUmotorax duchaplně reagovali eurofunkcionáři výzvou k pokračující ratifikaci evropské ústavní smlouvy. Evropské politbyro se chová jako blázen, kterého se zeptali, co si myslí o Albrechtu z Valdštejna, a on odpověděl, že rybíz... (Ale možná by stálo za to nechat proces referend do konce. V okamžiku, kdy už může říci každý s klidem ANO či NE se otevírá prostor pro vyváženou diskusi s výsledkem, který (snad) nikdo nezpochybní.)
- Skončila soutěž o Největšího Čecha - triumfem Karla IV. Hus skončil za Žižkou a Werich předčil Dvořáka s Čapkem (což je ten hodný pán, díky kterému jsem odmaturoval z mateřštiny na výbornou). Ale budiž. (Jako klad Boženy Němcové byla označena blíže nespecifikovaná emancipovanost, na kterou kupodivu pět a půl miliónu českých žen příliš neslyšelo. Někdo z toho vyvodí důsledky, já to ale neřeším...)
- Ještě jsem tu oficiálně nesdělil jarní výsledek Zeměpisné olympiády pro Prahu 6. Vězte, že jsem byl čtvrtý. (Ale mohli jste si všimnout, že to už nějaký ten pátek visí tady!!!)
6.6.2005 - Šestého června! Jak magické datum! 61 let od vylodění v Normandii! 42 let od narození Vladimíra Růžičky! 2 roky od vzniku těchto stránek! Ano! Je to tak! Dnes ve večerních hodinách uplynou dva roky od vzniku Ekrazitu. Není bez zajímavosti, že jsem ho založil za velkého spěchu a během těch prvních několika dnů ho opatřil bobtnajícím obsahem, avšak velmi chatrným zdrojovým kódem. Během prvního roku jsem tu psal relativně dost a také plánoval nápravu nedostatku prvních dní. Jenže k té jsem se nikdy neodhodlal. Naopak - během druhého roku jsem přestal víceméně i psát. Za rok to datum bude hodně magické, takže si ve vlastním zájmu přejte, abych překonal vlastní lhostejnost a konečně to tu rozhýbal. Pro letní období koketuji s provizorní dočasnou úpravou v podobě vnesení decentně zelenkavé a fialové barvy, ale třeba bude nakonec všechno jinak. Na tento týden tedy nic strhujícího neslibuji. Možná přijde konec světa, ale není to v mých rukou, ba ani v počasí nic nehlásili. Takže zhruba takhle.
- Omlouvám se sparťanským příznivcům za svou paranoiu, ona ta jejich Spartička dosáhla porážky transparentním způsobem, který by jistě snesl měřítka liberálního pojetí fair-play. Z lhostejnosti soupeřů totiž paralelně profitovali všichni aspiranti na vicemistrovský titul, nejvíce Slavia. Tyto laxní přístupy středně silných klubů v posledních kolech mohou mít souvislost s nenaplněným českým potenciálem v evropských pohárech, ale co na tom, když to mému oblíbenému družstvu pomohlo. Tak zase za pár měsíců na Gambrinus lize plné strhujícího fotbalu!
- Tento týden přijde na řadu druhý pokus o zvolení nového bosse ČMFS. Šance Ivana Haška lehce vzrostly, šance Vlastimila Košťála lehce poklesly a Pavel Mokrý stále hraje nesrozumitelnou hru. Já osobně cítím ve vzduchu další patovou koncovku.
- Mezitím má na druhém konci konci kanálu La Manche jeden britský pár na starost pěknou sebranku - tři vlastní děti, dvě děti z Emirátů, mého bratra (který mezitím rozjel internetovou válku na třech bojištích ( tady , tady a tady)) a jeho nerozlučného kumpána. Přeji hodně pevné nervy!
- Pro ozvláštnění přidávám tři nové textíky...